Další rozhovor nám poskytla Hanka Štrosová, trenérka Fotbalového KEMPU Standy TECLA

Mohla by ses rodičům a účastníkům kempu krátce představit?

Zdravím všechny příznivce fotbalu, jmenuji se Hanka Štrosová. Mou hlavní pracovní náplní je práce s dětmi na prvním stupni základní školy. U fotbalu jsem od malička, nejdřív jako hráčka, dále jsem byla pět let vedoucí/asistent u chlapů a před deseti lety jsem začala trénovat mládež.

Pohybuješ se na fotbalových hřištích odmala, naplňuje tě nyní práce s dětmi?

Práce s dětmi mě samozřejmě naplňuje, proto se stala i mou hlavní pracovní náplní a v "nekoronní" době trávím s dětmi svůj veškerý čas. Nejvíc mě baví, že děti jsou tvárné a lze z nich dostat maximum dle jejich možností a předností.

Kolikátým rokem se účastníš jako trenérka kempu?

Kempu se zúčastním čtvrtým rokem a doufám, jestli to mé zdraví a okolí dovolí, tak budu ráda, když to nebude naposledy.

Jak se na kemp a děti těšíš? Máš za působení na kempu nějakého svého oblíbence?

Na kemp se samozřejmě těším, jinak bych ho neabsolvovala čtvrtým rokem. Baví mě pohodová atmoška s dětmi, které jsou bez rodičů většinou bezprostřední a je s nimi o to větší zábava. Oblíbence, to se asi tak určit úplně nedá. Zažila jsem na kempu spoustu velmi kvalitních hráčů i bavičů. Ale v posledním roce mi přirostl k srdci Víteček a i letos se na něj moc těším, ale to jistě i na všechny ostatní.

Co tě na fotbalu nejvíce baví a kdo tě k němu přivedl?

Tak to je obsáhlejší otázka (směje se). Na fotbale mě vždycky bavilo a přitahovalo to, že se nechá hrát prakticky všude a s čímkoliv, co se jen trochu podobá míči. Ať to již bylo u nás před barákem na ulici s deštěm a bahnem nacucaným kožeňákem se kterým, když jsi dostal pleskanec do obličeje, tak jsi to cítil ještě druhý den. Nebo ve škole s míčem vyrobeným z papíru a izolepy, tenisákem apod. Myslím, že se to u mě ani za dalších x let nezmění a pořád budu mít v sobě to hravé dítě, co když vidí ten kulatý nesmysl, tak si chce prostě za každou cenu čutnout (úsměv). Kdo mě přivedl? Spousty lidí zná určitě mého bráchu Pepu Štrose, tak s ním jsem strávila celé dětství a mládí a to především u fotbalu. Měli jsme svůj pouliční gang, které znalo široké okolí. A když jsme hráli fotbal na umělce, pan Foťko mě vyzval, abych začala hrát s kluky fotbal. Jinak další důležitá osoba je můj táta. Když zjistil, že jsme opravdu stejní blázni, začal mi dávat individuální tréninky na zahradě, kopali jsme si až do tmy a vždy na boso, abych měla, jak říkal správnou citovku a lepidlo (velký smích). Jinak mě, ségru i bráchu vedli rodiče k všestrannosti, proto jsme hráli aktivně více sportů.

Když jsme u trénování, máš nějaký svůj trenérský vzor?

Můj vzor byl a stále je Standa Duben. Nikdy se nevzdal a nikdy v mých očích nebyl součástí stáda, naopak šel proti němu. Pokaždé když jsem byla na jakémkoliv jeho semináři nebo tréninku, tak mě to opravdu bavilo a snažila jsem si maximum odnést. Když jsem začínala s trénováním, tak jsem rychle pochopila a to i díky němu, že pokud se mi nelíbí podmínky, ve kterých mám trénovat, tak si prostě vytvořím svůj fotbalový svět, tak aby to bylo samozřejmě ku prospěchu všech ostatních. Dodnes mě nejvíc mrzí, že jsem musela odmítnout spolupráci s ním, protože trénovat s ním chce každý, kdo se pohybuje mezi nejmenšími dětmi.

Jaké máš záliby ve svém volném čase, vím o psychologii, aplikuješ ji ve své práci?

Ano již pátým rokem dojíždím do Brna k panu Jiřímu Adamcovi na samostudium psychologie. Respektive na psychologii v poradenství, kterou bych mohla dále rozvíjet i v povolání. Důvodem proč jsem si vybrala tento obor. Tak to je především zjištění, že pokud dokážu rozebrat a pracovat sama se sebou, tak posléze budu přínosnější a užitečnější pro své okolí. A nejen to je nejdůležitější pro práci s dětmi umět pracovat se sebou samým, ale znát i jejich myšlenkové pochody, rozeznávat emoce, ne jen jak dané dítě ovládá míč nebo se pohybuje. V tomto a v mnohém dalším je pro mě psychologie jako taková velmi důležitá a nehodlám se samostudiem končit. Zálib mám spoustu. Ale mezi hlavní patří turistika, cestování, poznávání nových míst a s tím spojené focení, kreslení a malování. A v neposlední řadě jsou to dva moji úžasní synovci.

Na závěr bych tě poprosil o pár slov pro všechny, kteří jsou již na kemp přihlášeni, nebo účast zvažují.

Všem, kteří jsou přihlášení, přeji především, ať se kemp koná a pokud ano, ať si ho užijí plnými doušky jako roky předešlé. Tím, že je poprvé kemp rozšířený na dva turnusy, tak se mají možnost přihlásit i hráči, kteří na něm nikdy nebyli, což je super. Z kempu si všichni odnesou spoustu příjemných zážitků. Jde tam hlavně o to se bavit, ať již fotbalem samotným nebo dalšími všestrannými aktivitami. Chápu, že v téhle době děti zlenivěly, ale pokud je přihlásíte na kemp, nebudou určitě litovat.